
Osmý díl... to je jedna z povídek u které jsem snad vydržela nejdéle :D
No dobře.. myslím že Protectors of Earth jsem sepsala ještě kdysi víc, ale už to nemám vůbec uložené. Možná bych to časem zkusila sepsat znova? Nějak lépe? No.. nevím, to je zbytečně dopředu.
No dobře.. myslím že Protectors of Earth jsem sepsala ještě kdysi víc, ale už to nemám vůbec uložené. Možná bych to časem zkusila sepsat znova? Nějak lépe? No.. nevím, to je zbytečně dopředu.
Zatím držím u KHS a to stačí.
Přes prázdniny byly díly nepravidelně, za to se omlouvám.
Snad se bude líbit ^^
,,Hej, jdeme už skoro hodinu! Jsi si jistá, že jdeme správně?"oddechovala unaveně Tokiko, jelikož měla dojem, že jsou úplně jinde, než měli být. Všichni si posedali na zem, tedy spíše na kameny. Byli na nějakém vysokém útesu.
,,Jasně, že vím kudy jdeme. Jen jsem vám chtěla ukázat tenhle krásný výhled na moře."řekla nadšeně, roztáhla ruce a zhluboka se nadechla.
,,Kde bere tolik energie?"osopila se naštvaně Konoe na Tokiko. Ta nad tím jen pokrčila rameny, hodila do sebe další lok vody a unaveně se opřela o Deidaru.
,,Už hodinu v kuse tady lozíme po nějakých skalách. Mám puchýře… kdybych věděla, že jdeme na horolezecký výlet, vzala bych si na to boty!"začala křičet Tokiko naštvaně na Haruku.
,,Hele, já organizuju, moje pravidla."
,,Já jí-…"chtěla po ní něco hodit Tokiko, ale do cesty jí vlezla Yami. Zamyšleně nakukovala přes Haručino rameno do mapy.
,,Teoreticky vzato… jdeme dobře. Jen takovou… delší cestou?"
,,Jo, konečně někdo chytrej. Přesně tak jsem to chtěla."usmála se spokojeně Haruka a mapu zase schovala.
,,A proč sakra jdeme delší cestou?"tiše si postěžoval i Itsuki. Při túrách se blbě čte a tak měl náladu pod psa.
,,Protože jsem vám chtěla ukázat tyhle ty krásné výhledy na moře."
,,My jsme přijeli DO moře! Ne se na něj dívat!"začala se zase vztekat Tokiko. Haruka se na ní otočila pohledem ještě-slovo-a-skončíš-v-té-vodě a Tokiko nakonec ustoupila a zmlkla.
,,Tak, konec lenošení bando! Jdeme dál!"prohlásila slavnostně Haruka.
,,Jo, Haru má pravdu. Jedem jedem jedem!"začal všechny popohánět i Taisi. Všichni na něj překvapeně koukali.
,,Haruka našla spiklence."podotknul Sasori směrem spíše k Itsukimu, který si zdrceně povzdechl a nasadil si na záda svůj batoh.
,,Mělo by to být někde tady…"řekla zaraženě Haruka a koukala na les, který stál před nimi.
,,Ty debile! Zase jsi nás dovedla blbě!"vztekala se Tokiko.
,,Já bych řekla, že ne."podotkla tiše Yami, která se neoficiálně stala kontrolorem cesty.
,,Hm.. má pravdu. To je divné."zamyslel se nad tím i Sasori.
,,Možná.. je to někde v lese?"přidala se k přemýšlení Haruka.
,,Jo to bude ono! Jdeme tam!"prohlásil nadšeně Taisi.
,,Ale v lese jsou… zvířata. Divoká…"podotkla Yami s vystrašeným výrazem v tváři.
,,Ale, jdeme."mávla nad tím rukou Haruka, mezitím stihla schovat mapu. Vydala se rázným krokem do lesa, do míst kde bylo největší houští. Všichni za ní chvilku zaraženě hleděli, ale pak se přece jenom pomalinku po jednom začali zvedat a následovali pomalu Haruku do hlubin lesa. Všichni se tak nějak seřadili do zástupu, jelikož lesem se blbě procházelo. Haruka samozřejmě byla v čele a prozpěvovala si přitom nějakou vánoční koledu.
,,Ona si vážně zpívá… koledu?"nechápal Itsuki, který už byl vážně s nervy v koncích a byl blízko k tomu, aby začal řvát. Tokiko se nad tím jen pobaveně usmála, protože ona už nervy neměla. Její nohy jen automaticky dělaly kroky a šly v před.
,,Vidíte? Tady to je!"křikla nadšeně Haruka, když vešli na louku v lese, která postupně přecházela v pláž u moře.
,,Páni…"všichni zaraženě koukali na místo, kam došli.
,,Vypadá to tu… krásně."řekla tiše Yami s nadšeným výrazem v tváři.
,,Jak jsi… to tady sehnala?"nechápavě koukala Tokiko na Haruku.
,,To víš, těch pár let jsem si místo tebe musela najít nějaké přátelé… a kontakty."vyplázla na ní jazyk a vydala se k vysokým schodům, dřevěně vypadajícího domku? Spíše nějaké vily uprostřed lesa. Hrubě zabušila na dveře, až se všichni lekli, že je z tama ještě dnes vyhodí. Dveře otevřel vysoký bělovlasý mladík? No něco v jejich věku. Měl na sobě šedý župan a v puse kartáček.
,,To jsi ty? Nejsi tu brzo?"nechápavě koukal na Haruku.
,,Ne."odvětila hrubě Haruka a prošla kolem něj drze dovnitř.
,,Rád tě zase vidím."povzdechl si rozespale, mávnul na zbytek aby šli dovnitř a vrátil se k umývání zubů.
Haruka mezitím dovedla skupinu do jakési jídelny, kde si všichni posedali.
,,Haruko.. jak to, že to tady tak znáš? Byla jsi tu snad už někdy?"divila se Konoe.
,,Ne, nebyla. Byla jsem u toho, když se ten barák navrhoval."
,,Aha…"zamyslela se Konoe. Pak nastala delší chvilka ticha. Nakonec ho přerušili kroky mladíka, tlumené plyšovými papučemi a následné otevření dveří.
,,Hiroshi! Měl jsi nás čekat."pronesla unaveně Haruka.
,,A já si dělal nějaké iluze, že nás představíš. Jsi strašný ignorant."povzdechl si mladík, teď už tedy i pojmenovaný jako Hiroshi. Všichni na něj mlčky koukali, až se toho tedy ujala Konoe, asi taková nezodpovědnější osoba celé skupiny a pomalinku jednoho po jednom představila. Hiroshi se nakonec ukázal jako příjemný milý člověk, který jak později zjistili, chodil s Harukou na základku.
,,Opovaž se.."podívala se zel Haruka na Hiroshiho, který se asi zrovna chystal něco říct.
,,Vždyť… ale… bezva."vykoktal ze sebe zaraženě, jelikož Haruka vážně věděla o čem všem chtěl vyprávět.
,,No nic."zvednul se nakonec a rozhlédnul se po nich.
,,Jsou tu dva obrovské pokoje. Do jednoho zavedu děvčata, do druhého kluky. Tak pojďte."vyzval je. Všichni se pomalinku zvedli se všemi taškami a vydali se za Hiroshim.
,,Jo, můžete mi říkat jen Hiro, jsem na to zvyklý."řekl jim ještě po cestě po schodech nahoru. Pak jim ukázal dveře do dvou pokojů, které měly dveře naproti sobě.
,,Vyberte si jak chcete."vyzval je. Po krátké domluvě kdy se prostě Haruka naštvala a vešla do levých dveří, a tím vlastně určila že holky budou v tom pokoji, bylo všechno dohodnuto.
,,Tak si vybalte. Za hodinu vás čekám na pláži, bude se grilovat."
,,Ty jo.. Tokiko, ty jsi snad sbalila všechny svoje skříně. Tolik hader,.. však to ani nevyužiješ."rýpala do sestry Haruka.
,,Hele jdi někam.. vždycky se hodí mít něco navíc."odpověděla uraženě Tokiko.
,,Jo, jenže ty máš k tomu navíc ještě další tři navíc."ušklíbla se pobaveně Haruka, no schytala to Tokičiným polštářem. Všechny se začaly pobaveně smát. Haruka polštář schmatla, došla k otevřenému oknu a vyhodila ho ven na pláž.
,,Kdo se směje naposled?"pobaveně se na ní ušklíbla Haruka. Tokiko jen zůstala zaraženě koukat, jak toho mohla být Haruka schopná. A tak nasadila uražený výraz a vydala se ven pro svůj polštář, zatímco zbytek dívčího spolku vybaloval věci.
,,U holek je hlučno."podotknul Taisi, když si skládal věci vedle bratra Itsukiho.
,,Řekl bych, že to jsou zase Tokiko a Haruka."mávnul nad tím rukou Deidara a omylem shodil švihnutím ruky Kibovu krásně úhlednou hromádku oblečení.
,,Hups?"omluvně se na něj usmál a raději se od něj vzdálil.
,,Co já tady dělám?"povzdechnul si zničeně Itsuki a sednul si do kouta místnosti s nějakou knížkou.
,,Jasně, že vím kudy jdeme. Jen jsem vám chtěla ukázat tenhle krásný výhled na moře."řekla nadšeně, roztáhla ruce a zhluboka se nadechla.
,,Kde bere tolik energie?"osopila se naštvaně Konoe na Tokiko. Ta nad tím jen pokrčila rameny, hodila do sebe další lok vody a unaveně se opřela o Deidaru.
,,Už hodinu v kuse tady lozíme po nějakých skalách. Mám puchýře… kdybych věděla, že jdeme na horolezecký výlet, vzala bych si na to boty!"začala křičet Tokiko naštvaně na Haruku.
,,Hele, já organizuju, moje pravidla."
,,Já jí-…"chtěla po ní něco hodit Tokiko, ale do cesty jí vlezla Yami. Zamyšleně nakukovala přes Haručino rameno do mapy.
,,Teoreticky vzato… jdeme dobře. Jen takovou… delší cestou?"
,,Jo, konečně někdo chytrej. Přesně tak jsem to chtěla."usmála se spokojeně Haruka a mapu zase schovala.
,,A proč sakra jdeme delší cestou?"tiše si postěžoval i Itsuki. Při túrách se blbě čte a tak měl náladu pod psa.
,,Protože jsem vám chtěla ukázat tyhle ty krásné výhledy na moře."
,,My jsme přijeli DO moře! Ne se na něj dívat!"začala se zase vztekat Tokiko. Haruka se na ní otočila pohledem ještě-slovo-a-skončíš-v-té-vodě a Tokiko nakonec ustoupila a zmlkla.
,,Tak, konec lenošení bando! Jdeme dál!"prohlásila slavnostně Haruka.
,,Jo, Haru má pravdu. Jedem jedem jedem!"začal všechny popohánět i Taisi. Všichni na něj překvapeně koukali.
,,Haruka našla spiklence."podotknul Sasori směrem spíše k Itsukimu, který si zdrceně povzdechl a nasadil si na záda svůj batoh.
,,Mělo by to být někde tady…"řekla zaraženě Haruka a koukala na les, který stál před nimi.
,,Ty debile! Zase jsi nás dovedla blbě!"vztekala se Tokiko.
,,Já bych řekla, že ne."podotkla tiše Yami, která se neoficiálně stala kontrolorem cesty.
,,Hm.. má pravdu. To je divné."zamyslel se nad tím i Sasori.
,,Možná.. je to někde v lese?"přidala se k přemýšlení Haruka.
,,Jo to bude ono! Jdeme tam!"prohlásil nadšeně Taisi.
,,Ale v lese jsou… zvířata. Divoká…"podotkla Yami s vystrašeným výrazem v tváři.
,,Ale, jdeme."mávla nad tím rukou Haruka, mezitím stihla schovat mapu. Vydala se rázným krokem do lesa, do míst kde bylo největší houští. Všichni za ní chvilku zaraženě hleděli, ale pak se přece jenom pomalinku po jednom začali zvedat a následovali pomalu Haruku do hlubin lesa. Všichni se tak nějak seřadili do zástupu, jelikož lesem se blbě procházelo. Haruka samozřejmě byla v čele a prozpěvovala si přitom nějakou vánoční koledu.
,,Ona si vážně zpívá… koledu?"nechápal Itsuki, který už byl vážně s nervy v koncích a byl blízko k tomu, aby začal řvát. Tokiko se nad tím jen pobaveně usmála, protože ona už nervy neměla. Její nohy jen automaticky dělaly kroky a šly v před.
,,Vidíte? Tady to je!"křikla nadšeně Haruka, když vešli na louku v lese, která postupně přecházela v pláž u moře.
,,Páni…"všichni zaraženě koukali na místo, kam došli.
,,Vypadá to tu… krásně."řekla tiše Yami s nadšeným výrazem v tváři.
,,Jak jsi… to tady sehnala?"nechápavě koukala Tokiko na Haruku.
,,To víš, těch pár let jsem si místo tebe musela najít nějaké přátelé… a kontakty."vyplázla na ní jazyk a vydala se k vysokým schodům, dřevěně vypadajícího domku? Spíše nějaké vily uprostřed lesa. Hrubě zabušila na dveře, až se všichni lekli, že je z tama ještě dnes vyhodí. Dveře otevřel vysoký bělovlasý mladík? No něco v jejich věku. Měl na sobě šedý župan a v puse kartáček.
,,To jsi ty? Nejsi tu brzo?"nechápavě koukal na Haruku.
,,Ne."odvětila hrubě Haruka a prošla kolem něj drze dovnitř.
,,Rád tě zase vidím."povzdechl si rozespale, mávnul na zbytek aby šli dovnitř a vrátil se k umývání zubů.
Haruka mezitím dovedla skupinu do jakési jídelny, kde si všichni posedali.
,,Haruko.. jak to, že to tady tak znáš? Byla jsi tu snad už někdy?"divila se Konoe.
,,Ne, nebyla. Byla jsem u toho, když se ten barák navrhoval."
,,Aha…"zamyslela se Konoe. Pak nastala delší chvilka ticha. Nakonec ho přerušili kroky mladíka, tlumené plyšovými papučemi a následné otevření dveří.
,,Hiroshi! Měl jsi nás čekat."pronesla unaveně Haruka.
,,A já si dělal nějaké iluze, že nás představíš. Jsi strašný ignorant."povzdechl si mladík, teď už tedy i pojmenovaný jako Hiroshi. Všichni na něj mlčky koukali, až se toho tedy ujala Konoe, asi taková nezodpovědnější osoba celé skupiny a pomalinku jednoho po jednom představila. Hiroshi se nakonec ukázal jako příjemný milý člověk, který jak později zjistili, chodil s Harukou na základku.
,,Opovaž se.."podívala se zel Haruka na Hiroshiho, který se asi zrovna chystal něco říct.
,,Vždyť… ale… bezva."vykoktal ze sebe zaraženě, jelikož Haruka vážně věděla o čem všem chtěl vyprávět.
,,No nic."zvednul se nakonec a rozhlédnul se po nich.
,,Jsou tu dva obrovské pokoje. Do jednoho zavedu děvčata, do druhého kluky. Tak pojďte."vyzval je. Všichni se pomalinku zvedli se všemi taškami a vydali se za Hiroshim.
,,Jo, můžete mi říkat jen Hiro, jsem na to zvyklý."řekl jim ještě po cestě po schodech nahoru. Pak jim ukázal dveře do dvou pokojů, které měly dveře naproti sobě.
,,Vyberte si jak chcete."vyzval je. Po krátké domluvě kdy se prostě Haruka naštvala a vešla do levých dveří, a tím vlastně určila že holky budou v tom pokoji, bylo všechno dohodnuto.
,,Tak si vybalte. Za hodinu vás čekám na pláži, bude se grilovat."
,,Ty jo.. Tokiko, ty jsi snad sbalila všechny svoje skříně. Tolik hader,.. však to ani nevyužiješ."rýpala do sestry Haruka.
,,Hele jdi někam.. vždycky se hodí mít něco navíc."odpověděla uraženě Tokiko.
,,Jo, jenže ty máš k tomu navíc ještě další tři navíc."ušklíbla se pobaveně Haruka, no schytala to Tokičiným polštářem. Všechny se začaly pobaveně smát. Haruka polštář schmatla, došla k otevřenému oknu a vyhodila ho ven na pláž.
,,Kdo se směje naposled?"pobaveně se na ní ušklíbla Haruka. Tokiko jen zůstala zaraženě koukat, jak toho mohla být Haruka schopná. A tak nasadila uražený výraz a vydala se ven pro svůj polštář, zatímco zbytek dívčího spolku vybaloval věci.
,,U holek je hlučno."podotknul Taisi, když si skládal věci vedle bratra Itsukiho.
,,Řekl bych, že to jsou zase Tokiko a Haruka."mávnul nad tím rukou Deidara a omylem shodil švihnutím ruky Kibovu krásně úhlednou hromádku oblečení.
,,Hups?"omluvně se na něj usmál a raději se od něj vzdálil.
,,Co já tady dělám?"povzdechnul si zničeně Itsuki a sednul si do kouta místnosti s nějakou knížkou.





