
Takže, jak jsem slíbila je tu třetí díl KHS. Co se týče tohohle dílu nemám k němu ani co říct, snad jen doufám, že se bude líbit. Mám jen jednu novinku k vycházení dílů : KHS bude vycházet každý víkend, pokud bude nějaká změna určitě o ní dám vědět ^^
,,Hej, Itsuki-kun umíš vůbec mluvit?"
,,Itsuki-kun, kolik ti vlastně je?"
,,Itsuki-kun, kde bydlíš?"
Celou cestu zahrnovala Haruka Itsukiho otravnými otázkami, které on však úspěšně ignoroval, což Haruku ještě víc vytáčelo.
,,Sakra… mluv aspoň."řekla nakonec zoufalým tónem. Itsuki se na ní otočil přes rameno a Haruce přišlo, že se dokonce pobaveně usmál. Chvilku na něj nevěřícně zírala, ale pak se za ním rychle vydala, aby ho neztratila.
,,To není fér… když se usmívá, tak mu to dokonce sluší."brblala si pro sebe a dělala dlouhé kroky, aby při své menší postavě stačila Itsuki rychlosti.
Deidara mezitím obvolal několik známých ze školy, aby zjistil, zda někdo ztracenou Haruku neviděl. Tokiko se zoufale rozvalila na pohovce a přestala komunikovat s okolím. Konoe se mezitím přehrabovala v její sbírce yaoie a vysvětlovala Yami, co to vlastně yaoi je. Ta vypadala dost zděšeně, jaké úchylky má její dobrá kamarádka.
,,Hej, vstávej a taky něco dělej."dloubl Deidara do Tokiko, která se na něj podívala pohledem jako by právě vstala.
,,Jak to vypadá?"
,,Pár lidí ji vidělo potulovat se ve městě, ale teď už tam není. Možná si vzpomněla na cestu domů."
,,Jak si asi mohla vzpomenout na cestu domů, když jí nezná?!"křikla na něj Tokiko a začala ho mlátit po hlavě. Deidara dost nezkušeně uhýbal a tak mu pár ran přistálo ještě na obličeji a na krku. Yami je zděšeně pozorovala a zatahala Konoe za rukáv s otázkou, zda je v pořádku Tokičino násilí.
,,Myslím, že už si zvykl."řekla Konoe bez zájmu, jelikož zrovna našla limitovanou edici Boku no Pico (Tohle je snad jediný yaoi který znám názvem, takže promiňte vy dvě). Yami zděšeně přelétala pohledem z těch dvou na Konoe a zpátky. V mysli se začala modlit a nechápala, jak se někdo povahy jako ona mohl dostat zrovna sem.
Mezitím Itsuki došel k sobě domů. Haruka po cestě zmlkla a šla za ním, tak si ani nevšiml, že do jeho domu vstoupila s ním. O to víc ho překvapilo když se chtěl začít převlíkat a našel Haruku jak mu sedí na posteli.
,,Co tady sakra děláš?"zeptal se ne moc milým tónem.
,,Čekám, až mě zavedeš domů. Tak tady bydlíš? Kolik času potřebuješ než půjdeme?"začala Haruka vyzvídat, jelikož vážně pořád věřila, že jí Itsuki vede domů.
,,Já sakra nevím, kde bydlíš.A navíc-"chtěl něco říct, ale to se dveře jeho pokoje otevřeli a v nich stál Taisi, jeho bratr.
,,Itsuki, hádej co…"chtěl taky něco říct, ale ho pro změnu zastavil pohled na Haruku. Chvilku se snažil najít správná slova a pak nahodil přiblblý úsměv.
,,Ruším?" zněla jednoduchá otázka. Itsuki zrudl a měl chuť začít na bratra křičet, že je úplně mimo a něčem po něm hodit. Haruka byla ale rychlejší, a jejím pronikavým hlasem to bylo dokonce ještě účinnější. Nakonec po Taisim hodila Itsuki stolní lampičku tak, že Taisi nahodil vystrašený pohled a zdrhnul někam pryč. Itsuki jen zaraženě koukal na svou rozbitou lampičku a hodil naštvaný pohled na Haruku.Obvykle byl velmi klidný, ale tahle holka ho dokázala neuvěřitelně vytočit. Když si Haruka všimla jeho výrazu, omluvně se usmála.
,,No jo, no jo. Zaplatím ti to, když mě dovedeš domů."řekla a nasadila pro změnu trucovný pohled. Itsuki si od ní s velkou nechutí vzal lístek s adresou a teprve teď si ho přečetl.
,,Fajn. Nech mě aspoň převléct."řekl tónem, který naznačoval, že to vzdává. Haruka se usmála a přikývla. Itsuki se k ní otočil zády a našel si ve skříni oblečení. Otočil se zpátky, teď už bez trika v očekávání, že Haruka už jeho pokoj opustila. O to víc se zarazil, když jí našel jak sedí na jeho posteli a zírá na něj. Itsuki zrudl a otočil se zpátky zády k ní.
,,Co tady ještě děláš?"
,,Čekám až se převlečeš."
,,To můžeš přece o venku!"křikl nakonec Itsuki už se ztracenými nervy. Haruka se trošku lekla a mlčky vyšla s pokoje. Třískla za sebou dveřmi, aby mu naznačila že je naštvaná a rozhlížela se po chodbě v Itsuki domě. Zpoza rohu vykouknul zase Taisi a zvědavě na ní koukal.
,,Co tak čučíš?"oslovila ho Haruka trošku podrážděným tónem.
,,Jen mě zajímá co je to za křik. Milenecká hádka?"ušklíbnul se na ní pobaveně a došel za ní.
,,Aby bylo jasné, nic mezi námi není."
,,Proto jsi po mě házela lampu?"
,,Jo."
,,No, mělo mě to napadnout dřív. Itsuki by si nezačal asi nic s někým jako ty."
,,Hm…? A s kým by si něco začal?"začala Haruka vyzvídat, jelikož byla prostě přirozeně zvědavá.
,,Vlastně? Nevím. Myslím, že snad ani nikoho neměl."
,,Aha, škoda."
,,Proč? Sedíš u něj v pokoji a sleduješ ho jak se převlíká a to o něm nic nevíš?"
,,Nevěděla jsem, že se převlíká."
,,Jasně."
,,Vždyť ani nevím jak se jmenuje."
,,Itsuki?"
,,A dál…?"
,,Sairento."
,,Jo aha."
,,Kdo vlastně jsi?"
,,Haruka Jenjiro. Původně Kanata."
,,Jsi snad v manželském vztahu?"
,,Ne, to je trošku složitější."povzdechla si a dala najevo že o tom nechce mluvit.
,,Jo, jednou mi to řekneš."
,,Hm? Ten tvůj tón je zvláštní."
,,Jak tě tak sleduju, ještě se často potkáme."pobaveně se rozesmál.
,,Jo to budu fakt ráda. A ty jsi?"
,,Taisi Sairento. Jeho starší brácha."
,,Studuješ?"
,,Pracuju."
,,Aha… to je fajn."
,,No, když tě nezajímá jak se Itsuki převlíká, tak proč jsi tu?"
,,Potřebuju se dostat domů."
,,Nemáš kde bydlet?"
,,Ty jsi blbec. Posloucháš mě vůbec?"
,,Nic jsi o tom ještě neřekla."
,,To je snad jasné, ne? Ztratila jsem se."
,,Jak dlouho tu žiješ?"
,,Necelá dva dny."
,,Jo aha … a-" mluvili spolu dál, ale to vyšel z pokoje už zklidněný Itsuki. Když ty dva viděl uprostřed rozhovoru, který celý zpoza dveří vyslechl, nadzvedl obě obočí.
,,Aby jste se nakonec nedali dohromady vy dva. Oba jste stejní magoři."řekl tiše, došel ke dveřím a začal se obouvat. Podíval se na Haruku přes rameno a povzdechl si.
,,Jdeš nebo ne?"
,,Jo jasně…!"uvědomila si Haruka a rychle šla za ním.
,,Hej, počkejte, jdu taky."ušklíbl se pobaveně Taisi, vzal klíče a vyšel z domu společně s nimi.
Tokiko ležela na gauči. Tedy spíše na Deidarovi. Když mu zazvonil mobil kvůli SMSce, Tokiko po něm zběsila skočila v plánu zprávu přečíst. Deidara ji však shodil na zem a s pobaveným úsměvem si začal zprávu číst. Tokiko se posadila na zemi a zvědavě sledovala jestli má nějakou zprávu o Haruce. Po dočtení zpráva se pobaveně začal smát. Všechny tři dívky v místnosti se na něj tázavě podívali.
,,To je zpráva od Taisiho, toho z Ichiraku. Vypadá to, že Haruka sledovala Itsukiho až k nim domů a donutila ho, aby ji sem zavedl. Už jsou na cestě sem."řekl pobaveně. Všechny tři se začaly také smát a Tokiko spadl kámen ze srdce. Snad tady budou ti tři co nejdřív.





