close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

KHS - 1.Díl

3. února 2012 v 10:08 | Usagi-chan |  KHS - Díly


Takže, je tu první díl ^^
Berte ho spíše jako úvodní, omlouvám se Yami-chan, kterou jsem zapojila do příběhu jen okrajově. Příště bude Yami ve velké roli, tak si to nenechejte ujít :D
Vím, že tenhle díl asi není moc záživný, no každá povídka potřebuje nějaký ten úvod ^^



Tokiko se líně protáhla a nadávala si sama pro sebe na budík. Podívala se na něj rozespalým pohledem a nahodila nechápavý výraz.
,,Proč ten blbý budík zvoní tak brzo? Je teprve šest."povzdechla si a zahrabala se zpátky pod peřinu. Po chvilce si vzpomněla na včerejší odjezd svojí tety a spokojeně se usmála. Ta babina už tu konečně není! Nadšeně vyšvihla dlaně do vzduchu a shodila ze sebe peřinu. To ale není důvod proč jí budík zvoní o hodinu dřív než obvykle. Líně vylezla z postele a přešla ke kalendáři. Dnešek byl z nějakého důvodu rudě zakroužkovaný. Zamyslela se nad tím, co se to asi dneska že má stát. Sešla po schodech ještě v pyžamu do spodního patra a začala si připravovat snídani. V celém bytě vládlo hrobové ticho a proto jí strašně vylekalo hlasité klepání (spíše bušení hlava nehlava) do dveří.
,,Tokiko, ty idiote! Měla jsi být už před půl hodinou na nádraží!"ozýval se křik zpoza dveří. Tokiko sebou trhla a vylila na sebe kakao. Tak to je dnešek - Haruka. Nasadila pitomý výraz a šla jí otevřít.
,,Chtěla jsem, ať se trošku projdeš."zívla místo pozdravu. Haruka se však nadšeně usmála a vrhla se jí kolem krku. ,,Blbče, nikde jsi mě čekat neměla."rozesmála se pobaveně a pustila ji. Porozhlédla se po bytě a nadšeně se ušklíbla.
,,Babina je pryč, jo? Tak to bude pohodička."řekla unaveným hlasem po cestě a své jediné dvě tašky, z nějakého důvodu neuvěřitelně zaprasené, hodila na gauč, který se zdál být velmi čistý.
,,Ty… co si sakra myslíš co děláš?!"vykřikla zděšeně Tokiko, jelikož ten gauč jí milovaná teta donutila drhnout skoro tři hodiny v kuse. Díky Haruce už to ani nešlo poznat. Haruka to však úspěšně ignorovala a rozhlížela se po bytě. Pak se podívala na hodiny a nasadila tázavý výraz.
,,Hej, Tokiko. Co škola?"zeptala se jí znuděným tónem. Tokiko se zamyslela nad tím, jak to s Harukou a školou vlastně mělo být.
,,No… skočíš tam dneska se mnou, vyzvednout si materiály a oficiálně nastupuješ zítra."
,,Co? Už zítra? To nemám čas nic zařídit. To je vopruz."povzdechla si, vzala své tašky a vynesla po schodech nahoru. Hodila je do jediného prázdného pokoje, který se odedneška stal jejím a sešla zpátky za Tokiko.
,,Tak fajn, kdy vyrážíme?"
,,Hej, to přijedeš a ani se nezeptáš co je nového."
,,Vypadáš pořád stejně, to mi stačí."ušklíbla se Haruka.
,,Ty jsi se taky moc nezměnila."povzdechla si a pobaveně se usmála. Haruce neodpověděla, takže otázka byla nějak opomenuta. Vyšla do svého pokoje, kde se vysoukala z politého pyžama a navlíkla na sebe školní uniformu. Když už je dneska tak brzo vzhůru, nebude od věci Haruku zavést do školy dřív, kvůli administrativním věcem. Vzala si aktovku, pohozenou u nohou stolu a sešla zpátky dolů, kde se mezitím Haruka přehrabovala šuplíkem u televize, kde měla Tokiko pracně poskládané DVDčka podle abecedy. Tokiko si jen povzdechla - její hodinová práce byla zničená v necelé minutě.
,,Nehrabej se v tom a pojď už teda."řekla trošku naštvaně, jelikož věděla že poslední na co bude mít náladu bude skládat to všechno zpátky. Haruka se hbitě zvedla a zamyslela se.
,,Musím si odpoledne ještě zajet pro věci."povzdechla si, ale mávla nad tím rukou a společně s Tokiko vyšla ven z bytu. Haruka nadšeně poskakovala za schodů domů, než jí přiletěla jedna rána po hlavě od Tokiko.
,,Hej, zklidni se, Haru. Jak můžeš být aktivní po ránu? Já bych ještě spala."na znamení svých slov si zívla a bok po boku obě dvojčata vyšla na ulici. Sluníčko se teprve pomalinku dralo na oblohu a města začínalo pomalu vstávat.
,,Tak.. srovnat! A pochodem, vchod!" pronesla Tokiko a cvičným vojenským krokem se vydala směr škola, Haruka v těsném závěsu s ní. Cesta trvala jim trvala necelou půl hodinu, utekla jim neuvěřitelně rychle, protože si konečně popovídali to nejdůležitější co se za těch několik let stalo. Se smíchem došly k bráně školy, která byla ještě zavřená. Tokiko se podívala na hodinky a povzdechla si.
,,Máme ještě deset minut, škola se otvírá až o půl."řekla neveselým tónem, jelikož byl říjen. A tento rok byl velmi chladný říjen. Haruka po ní hodila svojí mikinu, kterou celou dobu nesla v rukou a opřela se branku. Přejížděla pohledem okolo a podivilo jí, že tu ještě nikdo není. Kdo by tu ale chtěl ráno čekat v takové zimě? Pak si však všimla kluka, asi v jejich věku, který se kousek dál opíral o zídku a četl si nějakou starou knížku.
,,Hej Tokiko. Kdo to je?"došla k sestře a potichu se jí zeptala, kývajíc hlavou k rudovlasému klukovi.
,,Ten? To je Itsuki-kun, od nás ze třídy."usmála se takovým tím šibalským úsměvem. ,,Copak, líbí se ti?"
,,Blbče. Je to jediný člověk co tu je, tak se ptám."nasadila Haruka uražený výraz a ten pro změnu praštila ona Tokiko. Itsuki si jich všiml až teď, zvedl hlavu aby zjistil co se děje a s neutrálním výrazem se vrátil ke čtení.
,,S ním asi nebude moc sranda."podotkla Haruka a porovnávala jejich uniformy. ,,To budu muset taky nosit?" povzdechla si po chvíli. I když uniformy byli ještě přijatelné - skládala se z bílé košile a tmavě šedé skládané sukně nebo (v Itsuki případě) z kalhot. Tokiko odpočítávala minuty do otevření školy. Když už konečně bylo půl, obě vešli do školy. Haruka si všimla, že Itsuki vešel až nějakou chvíli po nich. Asi si drží odstup, pomyslela si Haruka a pokrčila nad tím rameny. Tokiko jí dovedla do ředitelny a vysvětlila jí v kolik a kde se sejdou, plus jí dala papírek s jakousi načrtnout mini-mapkou a adresy s místy, kde musí zajít kvůli vyřizování. Vesele se rozloučili a Tokiko se vydala do svojí třídy. Haruka zaklepala a po vyzvání vešla do kanceláře.

,,Ohayo, Tokiko."pozdravila Konoe s úsměvem unaveně vypadající Tokiko a sedla si vedle ní. Podívala se na jejich nachystané věci a nasadila nechápavý výraz.
,,Neučíš se na příraz? Dneska píšeme."řekla klidným hlasem a začala si vytahovat své věci z tašky.
,,Píšeme?!"vykřikla překvapeně Tokiko a začala s Konoe lomcovat.
,,Proč jsi mi to neřekla dřív? To si říkáš sestřenice?"
,,Uklidni se, jedna zlá známka tě nezabije, příště to spravíš."pousmála se na ní povzbudivě Konoe.
,,Celé ráno mám akorát nervy s Harukou.."
,,Haruka už je ve městě?"
,,Jo, do školy jde až zítra. Ale jestli jí chceš vidět, pojď po škole k nám. Zavoláme tvému tátovi, že zůstaneš u nás a oslavíme znovu spojení naší trojice."ušklíbla se Tokiko a sledovala plnící se třídu. Itsuki už dávno seděl v poslední lavici, začtený do té knížky.
,,Ne, promiň nemůžu."odpověděla jí Konoe.
,,Proč ne?"
,,Jdeme dneska do města s Yami. Chceme se podívat do zverimexu."usmála se mile.
,,Yami-chan? Ta prvačka co jsi se s ní seznámila na začátku školního roku?"
,,Jo, ta. Přijde mi taková stydlivá, tak jí nechci nechat samotnou."
,,Aha." Řekla Tokiko. Nic dalšího už nestihla říct, Jelikož do třídy vešel Kiba a Konoe jí tudíš přestala úplně vnímat.
,,Jashin… tak něco dělej, když se ti tak líbí."povzdechla si Tokiko a dloubla do zasněné Konoe. Ta jí však úplně odignorovala, jelikož Kiba se na ní usmál a dokonce jí velmi mile pozdravil. Tokiko chtěla mít ještě nějakou kousavou poznámku, ale to už do třídy vešel Iruka-sensei a tím započala první hodina přírodopisu, která odstartovala testem, který pro Tokiko neznamenal nic dobrého.

Haruka v ředitelně strávila hodinu. Konečně z tama mohla vypadnout. Vyšla s plnýma rukama - v jedné ruce tašku plnou učebnic, v druhé věšák s uniformou a kolem krku klíče od skříňky. Rozhodla se ze všeho nejdřív najít svou skříň. Po deseti minutách vzteklého hledání jí konečně našla a začala do ní kopat, aby se otevřela. Překvapivě, se to vážně povedlo. Znechuceně do skříňky hodila všechny učebnice, věšák si přehodila přes rameno a vydala se pryč.
,,Tak moc se mi sem nebude chtít chodit."povzdechla si před branou a zadívala se na papírek od Tokiko. Po chvilce zamyšlení se vydala k zastávce, aby dokončila své vyřizování v tomhle novém, na její vkus až moc velkém městě, Konoze.

,,Cože? Tvoje sestra?" nevěřícně na Tokiko koukala Tenten, zavěšená na Nejim.
,,Jo, dokonce dvojče."pochlubila se Tokiko. Konoe se rozhodla téhle debaty neúčastnit a dělala si různé náčrtky do sešitu. Kolem jejich lavice se zhlukla celá třída, snad kromě Itsukiho který si stále četl a kromě Shina, který odnášel pomůcky.
,,Jo, zejtra tu bude."pokračovala ve výkladu Tokiko.
,,To je bezva."usmála se Hinata.
,,No, to říkáš teďka. Počkej až jí poznáš."
,,Je s ní něco v nepořádku?"
,,Je to stejný magor jako Tokiko."podotkla pobaveně Konoe, která se zase zapojila do debaty.
,,Hej, ty taky patříš do rodiny. Jsi taky magor!" ukázala na ní naštvaně Tokiko. Konoe se uraženě otočila a pokračovala ve svých kresbách. Celou přestávku nakonec zaplnilo to, jak se snažila Tokiko usmířit s Konoe a zbytek třídy se na tom ohromně bavil.

Tokiko, asi nestihnu náš sraz ve dvě před tvojí školou. Jsem na policejní stanici.. kdo měl sakra tušit že vyhrožovat někomu že ho zabiješ je přestupek?! Mohla by jsi mě vyzvednout? Jsem někde v západní části města.
Přesně tahle zpráva došla Tokiko v poslední hodině. Opatrně si jí přečetla, aby to učitel neviděl a pak dala přečíst zprávu Konoe. Ta se udržovala, aby neprskala smíchy, Tokiko nasadila otrávený výraz.
,,To je blbec." Řekla potichu Tokiko a ignorovala smějící se Konoe.
,,Tohle bude ještě zajímavé."pošeptala jí Konoe a povzbudivě se na ní usmála.
,,Jo, to je pravda."ušklíbla se Tokiko pobaveně. Konoe měla pravdu. Tenhle školní rok bude pro všechny opravdu zajímavé, jelikož dvojčata spolu dokážou udělat pěknou neplechu. Jak to všechno dopadne? To sice nevím, pomyslela si Tokiko ale už se na ty dny těšila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MrEureka MrEureka | 31. ledna 2015 v 22:53 | Reagovat

Moc pěkné. Nápadité. Málo nadávek. Kdo ví proč to komentuju, natož čtu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama